Z etymologického hlediska slova íránského původu (íránismy), která jsou součástí české slovní zásoby. Termín íránský je zde chápán výhradně v lingvistickém smyslu, nikoliv tedy geograficky či politicky. V rámci indoevropské jaz. rodiny stojí íránské jaz. nejblíže jaz. indoárijským. Dnes dominují v Íránu, Tádžikistánu a Afghánistánu, menšinově jsou rozšířeny též v Turecku, Sýrii, Iráku, Gruzii, Arménii, Azerbajdžánu, Rusku, Pákistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Číně. Celkový počet jejich uživatelů se pohybuje kolem 110 milionů. V minulosti bylo jejich rozšíření ještě podstatně větší. Zprávy antických autorů, etymologická analýza místních jmen i výpůjčky zejména v turkických, ugrofinských a slovanských jaz. rozšiřují teritorium íránských jaz. o jižní Sibiř od horního toku Jeniseje po jižní Ural, celou Centrální Asii, pás kaspicko-pontských stepí, včetně jejich pokračování západně od Karpat v Uherské nížině, v Banátu či Transylvánii. To prozrazují říční jména Nitra či Hornád na Slovensku n. Pănade, Tăşnad, Tuşnad, Cenad v Rumunsku (✍Trubačev, 1991:151). Složka ‑nad(e) odpovídá védskému slovu nadī́‑ ‘řeka’, avestskému anaⁱδīm ‘přímo přes proud’, zatímco Nitra má předobraz ve védském netrá‑ ‘vedení’, které staroindičtí lexikografové znali též pod významem ‘řeka’.

Specifické slovansko-íránské či šířeji (balto‑)slovansko‑indoíránské lexikální i gramatické izoglosy jsou předmětem zájmu indoevropeistů už od poloviny 19. stol. Přehled všech podstatnějších studií až do konce 50. let 20. stol. i se stručnými komentáři shrnuje ✍Zaliznjak (1962:29–33). Další komentáře či doplňky korpusu slovanských í. přinášejí ✍Abajev (1958), ✍Abajev (1962), ✍Abajev (1965), ✍Abajev (1973), ✍Abajev (1979), ✍Abajev (1989), ✍Benveniste (1967), ✍Blažek (1996), ✍Blažek (2010), ✍Blažek (2012), ✍Cvetko-Orešnik(ová) (1983), ✍Cvetko-Orešnik(ová) (1998), ✍Dukova (1979), ✍Eckert (1981), ✍Ėdeľman(ová) (2002), ✍Goląb (1973), ✍Goląb (1992), ✍Ivanov (2000), ✍Ivanov (2002), ✍Kopečný (1969), ✍Kullanda (2005), ✍Loma (2000), ✍Loma (2002), ✍Martynov (1981), ✍Martynov (1983), ✍Pisani (1967), ✍Reczek (1968), ✍Reczek (1985), ✍Sims-Williams (1986), ✍Trubačev (1967), ✍Villnow Komárková & Blažek (2011), ✍Witczak (1991), ✍Witczak (1992), ✍Zaliznjak (1963). V těchto studiích dominuje východoslovanský materiál, který zahrnuje i mytologická jména; v hesle jde jen o í. zastoupené v češtině. Dalším důležitým kritériem výběru je materiálová opora v některém z íránských jaz. Virtuální íránská východiska slovanských slov rekonstruovaná jen na základě staroindických protějšků n. hypotetických slovanských výpůjček nejsou brána v úvahu. Sítem výběru tak prošlo 40 ilustrativních příkladů. Ty lze roztřídit podle pravděpodobné chronologie převzetí. Díky tomu, že vývoj íránských jaz. je zmapován poměrně hluboko do minulosti (vznik nejstarší části Avesty, tzv. Gáth, může být datován kolem roku 1100 př. Kr., tzv. Mladší Avesta vznikala zřejmě delší dobu kolem roku 800 př. Kr., srov. ✍Skjærvø, 1995:160–162), je možno určit několik chronologických úrovní íránských výpůjček ve slovanských jaz., zde s omezením na ty, které jsou zastoupeny i v č.:

A. Nejstarší vrstvu představují slova blížící se avestským ekvivalentům (čest, houně, kát se, ráj, vášeň; ⁺‑θr‑ v podobě ⁺‑tr‑ jako v patřit, šetřit) n. je dokonce v archaičnosti překonávající, např. zachováním íránské souhláskové skupiny ⁺hr‑ v podobě ⁺xr‑ (chromý). Jde zřejmě o výpůjčky z raného íránského dial., v archaičnosti stojícího mezi avestštinou a ještě nediferencovaným íránským prajazykem. V absolutní chronologii těchto víceméně obecně íránských výpůjček se dostáváme na konec 2. tis. př. Kr.

B. Pozdější vrstvou jsou slova se středoíránskými rysy, nejvíce připomínající khotanskou sačtinu (číše, hovor, keř, tam, vně; změna ⁺‑θr‑ > ⁺‑r‑: čirý, mír, míra, širý) či blízký íránský dialekt s vyšší mírou archaičnosti než literární sačtina z Khotanu (brzy). Patřit sem mohou i dvě exkluzivní sogdijsko‑slovanské paralely (k, sirota), jejichž výjimečnost nespočívá ve specifických sogdijských rysech, ale v tom, že jsou známy pouze ze sogdijštiny, plus kompozitum prodat sestávající z předložky s významem ‘pro’ a slovesa s významem ‘dát’ shodně ve slovanských jazycích a sačtině, sogdijštině, baktrijštině, pašto i pamirských jaz. Chronologii je obtížné odhadovat. Hérodotos ve svých Historiích z poloviny 5. stol. př. Kr. nás informuje, že v blíže neurčené minulosti středoasijští Massagetové zatlačili tzv. Skythy-nomády za řeku Araxés [IV, 11], tj. Volhu v jeho podání. Na jiném místě přináší svědectví o kmeni skythských Saků a dodává, že Peršané všem Skythům říkají Sakové [VII, 64]. Spojením obou informací lze vysvětlit, jak se do blízkosti slovanské pravlasti, jejíž součástí byla i západní Ukrajina, mohly dostat íránské kmeny jazykově blízké pozdější literární sačtině.

C. Ještě mladší jsou zřejmě slova stojící nejblíže osetinštině, tj. pravděpodobně původu sarmatského či alanského (hrany, chata, (ze)sinat, štěně). Pozdně sarmatský či alanský vliv na slovanštinu lze datovat k přelomu letopočtu a do prvních stol. po Kr., kdy i na území západní Ukrajiny byli hérodotovští Skythové vystřídáni Sarmaty, a speciálně jejich součástí, Alany.

D. Slova topor, toulec a patrně vina pronikla do slovanských jaz. ještě před jejich rozpadem nejspíše z Persie v éře Parthské či Sasánovské říše během první poloviny 1. tis. po Kr. Zprostředkující roli sehrál nejspíše dálkový obchod; alespoň u prvního termínu možná organizovaný Armény (oproti středo- a novoíránským formám se arménská forma tapar shoduje se slovanštinou v neznělém ‑p‑).

E. Nejmladší vrstvu í. představují slova, která se do č. i řady dalších slovanských jaz. dostávají až během posledního tisíciletí prostřednictvím západoevropských jaz. (bazar, karavana, limon(áda), šach(y), šakal) či turečtiny (kord; i když zde není vyloučena zprostředkující role alanštiny, popř. maďarštiny); viz také ↗internacionalismus.

Slova bůh, divý, kotec, město, řiť mohou být zařazena jak do kategorie A, tak B. Více otevřených možností zůstává u slova chvála.

Jiným kritériem třídění je sémantické hledisko. U předmoderních výpůjček stojí za pozornost, kolik je zde výrazů s náboženským či etickým obsahem: bůh, čest, divý, hovor, hrany, chvála, kát se, mír, ráj, vášeň, vina. Negativní konotace slovanského ⁺divъ naznačuje, že v íránském zdrojovém jaz. již proběhla změna původně pozitivního či neutrálního významu, odpovídajícímu véd. devá‑ ‘bůh’. Toto sémantické „přepólování“ bývá spojováno se Zarathuštrovou reformou. Nepoměrně slabší je zastoupení dalších sémantických okruhů: bydlení (kotec, chata, město), obchod (bazar, karavana, prodat) a další objekty obchodu (číše, houně, limon), výzbroj (kord, topor, toulec). Další sémantická pole jsou zastoupena již jen jednotlivými slovy. Pozoruhodné je, že íránský vliv se zřejmě promítl i do sféry příslovcí (tam, vně) a předložek (k). (Rozšířený názor, že funkční slova se nepřejímají, je mylný (↗hierarchie výpůjček); např. anglická předložka till představuje adaptaci stsev. til, viz ✍Hoad, 1986:494.)

Glosář íránismů v češtině

1. bazar (✍ČES, 2001:73) – přes něm. Basar (od 16. stol.) a fr. bazar (1432: bathzar), portugalským prostřednictvím z pers. bāzār < střpers. w’c’l /vāzār/ ‘trh’, srov. střpers. w’c’rg’n / wāzāragān/, parth. w’c’rg’n / wāžāragān/ ‘obchodník’ (✍Durkin‑Meisterernst, 2004:334; ✍MacKenzie, 1971:89; ✍Horn, 1893:38)

2. brzo/-y, brzký < psl. ⁺bъrzo ‘rychle, brzo’ a ⁺bъrzъ(kъ) ‘rychlý’ (✍ESSJ(T) 3:137–139); tradiční srovnání s lat. brevis či ř. βραχύς ‘krátký’ neobstojí, neboť odráží ⁺mreĝ^hu̯i‑ a ⁺mr̥ĝ^hu‑, srov. av. mǝrǝzu‑ ‘krátký’, ale sl.jaz. zachovávají ie. ⁺mr ~ khot. brū ‘brzy’ < ⁺br̥(H)zuka‑ (srov. khot. bāysū ‘paže’ < ⁺bazuka‑ jako v oset. digor. bazug, sogd. β’z’kh, pahlavi bāzūk, baluči bāzk id.). Vývoj slabičné sonanty se liší od khot. bulysa‑ ‘dlouhý’ < ⁺br̥za‑ a připomíná khot. bruṃja‑ ‘bříza’, oset. digor. bærzæ, véd. bhūrjá‑ id. < ⁺b^hr̥Hĝo‑ (✍Bailey, 1979:315). Ztrátu kontinuantu očekávaného ⁺‑z‑, kterým je khot. ys /z/, lze vysvětlit, připustíme-li sporadickou změnu ⁺z > d (khot. dastä ‘ruka’ < ír. ⁺zasta‑), neboť ír. ⁺VdV > khot. ø (viz ✍Gercenberg, 1981:246, 249). Pašto brezár ‘jitro, úsvit’ prozrazuje příslušnost ke kořeni ⁺brāź‑ ‘zářit, svítit’ (✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová) II, 2003:184–186)

3. bůh < psl. ⁺bogъ (✍ESJS 2:70–71) ~ stav. baga‑, mlav. baγa‑ ‘bůh’, stpers. baga‑, střpers. <bg> /bay/, parth. bg, baktr. βαγο id. aj., původně ‘ten, kdo rozděluje (osud, štěstí, bohatství)’, srov. véd. bhága‑ ‘díl, příděl’, dále ‘blahobyt, štěstí, majetek’ (✍Mayrhofer II, 1996:239–240; ✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová) II, 2003:48–52)

4. čest < psl. ⁺čьstь ‘čest’, obvykle odvozováno od slovesa ⁺čisti : ⁺čьtǫ ‘počítat’, srov. dluž. cesć ‘čest, čestnost, úcta, známost, proslulost, pozornost’ (✍ESJS 2:119; ✍ESSJ(T) 4:119, 175–176) ~ av. čisti‑ ‘poznání’; véd. cítti‑ ‘myšlení, pochopení’ (✍Mayrhofer, I, 1992:548; ✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová) IV, 2011:183; ✍Zaliznjak, 1962:36–37: sl. + av.)

5. čirý < psl. ⁺čirъ ‘čistý, průzračný’ (✍ESSJ(T) 4:116–117) ~ khot. cira‑ ‘zřejmý, viditelný, zjevný, patrný’, pašto cēr ‘podobný’ : stav. čiθra‑ ‘lesklý, třpytivý’, mlav. čiθra‑ ‘třpytivý; viditelný, zřejmý, patrný, očividný’, (stř)pers. čihr ‘tvar, podoba; zjevení; tvář’; véd. citrá‑ ‘očividný, zřejmý, viditelný; lesklý; jasný, světlý; pestrý’ (✍Abajev, I, 1958:325–326; ✍Bailey, 1979:102–103; ✍Mayrhofer I, 1992:542; ✍Villnow Komárková & Blažek, 2011:124: sl. + ír.)

6. číše < psl. ⁺čaša (✍ESSJ(T) 4:30–31) ~ khot. cāśa ‘míra pro kapaliny’ : sogd. čš‑ ‘ochutnávat’, pčš‑ ‘pít’, čš’ntk ‘nápoj’, pašto č(ǝ)ṣ̌ǝl ‘(vy)pít, pohltit’, ír. > arm. čašak ‘pohár’ (✍Bailey, 1979:101; ✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová) II, 2003:235–238)

7. divý <  ⁺divъ (✍ESJS 3:134) ~ stav. daēuua‑ ‘předzoroastrijské božstvo’, mlav. ‘démon, ďábel’, stpers. daiva‑ ‘lživé božstvo, démon, idol’, střpers. dyw /dēw/ ‘démon, ďábel’, pers. klas. dēv, npers. div, parth. dyw /dēv/ id., baluči dēb, kurd. dēv id.; sogd. δyw /δēw/ ‘ďábel’, chorezm. δyw ‘dév’; khot. dyū‑ ‘démon’ (✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová), II, 2003:306–308).

Jde o derivát ie. ⁺dei̯u̯o‑ ‘bůh’, které je dále doloženo v jaz. indoárijských (véd. devá‑ ‘bůh’), italických (venet. deivos, stlat. deiuos [Duenos], lat. deus, osk. deívaí ‘diviae’), keltských (gal. deuo‑ ve složenině deuogdoniom ‘bohů a lidí’ [Vercelli], stir. dia, střvelš. duw ‘bůh’), germ. (stsev. tívar pl. ‘bohové’) a baltských (lit. diẽvas, lot. dìevs; prus. deiws ‘bůh’); viz ✍Pokorny (1959:185–186). Pouze v íránských a slovanských jaz. má slovo negativní význam.

8. hovor < ⁺govorъ, vedle p. gwar ‘hluk’, gwara ‘nářečí’ (✍ESJS 4:194–195) ~ khot. gvar‑ ‘říci, mluvit, hovořit’ < ⁺gu‑var‑ < ⁺u̯i‑u̯ar‑, srov. av. varah‑ ‘boží soud’, yidgha wor ‘přísaha’, ormuri γwar id. (✍Bailey, 1979:94–95).

9. houně < ⁺gunja (✍Vasmer I, 2007:475) ~ ⁺ír. gauni̯ā, adj. od av. gaona‑ ‘srst’, khot. ggūna‑ id., oset. digor. ğun ‘vlas; srst (z ovce)’ (✍Abajev II, 1973:326–327; ✍Rastorgueva & Ėdeľman(ová) III, 2007:240–245; ✍Zaliznjak, 1962:39: sl. + ír.).

10. hrany ‘zvonění mrtvému’, původně ‘pohřební žalozpěvy’ (✍ESJČ, 1968:183) < ⁺gornъ (stsl. granъ ‘verš’, hl. hrono ‘rčení, věta’, dl. grono ‘řeč, rozhovor, vyprávění, pověst’ – viz ✍ESJS 4:200–201) ~ av. auui-gǝrǝṇtē ‘slaví’, sogd. nγr’’y ‘chválit’, oset. iron. qyrnyn ‘přizpěvovat v dvojhlasném zpěvu’ (✍Abajev II, 1973:333; ✍Cheung, 2007:107)

11. chata < ⁺xata (✍Vasmer IV, 2008:226; předpokládá maďarské prostřednictví, srov. maď. ház ‘dům’, chanty χot ‘dům, salaš’) ~ oset. xatæn ‘oddělení, patro; místnost’; khowar xata ‘dům’ (✍Abajev IV, 1989:143; ✍Trubačev, 1967:41 předpokládá přejetí z ukr. do jz. areálu sl.jaz.).

12. chromý < ⁺xromъ, srov. též ochrnout < ⁺o‑xrъ(m)nǫti (✍ESJS 4:228) ~ ír. ⁺hrā̆ma‑: av. rǝma‑, rāma‑ ‘vymknutí, vykloubení’; véd. srāmá‑ ‘chromý’ (✍Mayrhofer II, 1996:785; ✍Zaliznjak, 1962:37; ✍Goląb, 1992:315: sl. + véd.)

13. chvála < psl. ⁺xvala ‘chvála, sláva’ (✍ESJS 4:232; ✍ESSJ(T) 8:118–120) ~ ‘skyth.’ ⁺x^valla‑; ✍Witczak (1992:57): sl. + skyth.; nesouhlasí ✍Kullanda (2005:218), zatímco ✍Goląb (1992:315) rekonstruuje pro hypotetický alanský zdroj íránské východisko v podobě ⁺xvāryā‑. Hypotetický íránský zdroj sl. ⁺xvala bývá rekonstruován jako ekvivalent av. x^varənah‑, které však neznamená ‘sláva’ (✍ESJS), ale primárně ‘blahobyt, prosperita’ (viz ✍Lubotsky, 2002:191–192, který též dokazuje, že samo avestské slovo je zřejmě skythskou přejímkou, zatímco domácí kontinuant se skrývá v adj. parǝnaŋhuṇtǝm ‘hojný’ ~ véd. párīṇas‑ ‘plnost, hojnost, blahobyt’). Stejná iniciála se zachovává též v pahlaví xwarrah a pers. xurra, kde však jde zjevně o avestské výpůjčky, zatímco v ostatních íránských jaz. je to f/ph/p: stpers. viⁿda‑farnah‑, střpers., parth. prh, frh /farrah/ ‘štěstí, sláva’, pers. farr(a), sogd. prn, frn /farn/ ‘sláva’, baktr. φαρ(ρ)ο, khot. phārra‑ ‘nádhera’, oset. farn/farnæ ‘štěstí, bohatství, blahobyt’. Pro existenci íránského zdroje, který se mohl stát pramenem sl. slova, nachází Witczak dva významné argumenty: sl. antroponymum ⁺Bogu‑xvalъ, str. Boguxvalъ, p. Boguchwal, č. Bohuchval, kterému odpovídá např. médské ⁺Bagā‑farnah‑ (srov. ✍Milewski, 1969:207; ✍Trubačev, 1967:29), a změnu ⁺‑rn‑ > ⁺‑rr‑ > ‑ll‑, která má analogii v Hesychiově glose Μέσπ..λη · ἡ σελήνη παρὰ Σκύθαις, tj. ‘Bohyně měsíce u Skythů’. Na základě alfabetického pořadí Witczak předpokládá konjekturu ⁺Μεσπέλλη a výchozí skythskou podobu ⁺Mās‑pallā < ír. ⁺Mās‑pərənā ‘měsíc v úplňku’. Je tu však i možnost jiného řešení. Védské sloveso svar‑ znamená ‘vyslovovat zvuk, znít, zpívat, chválit’, svārá‑ ‘zvuk’ (✍Monier-Williams, 1889:1285). Odpovídá mu stav. x^vār‑ ‘přísahat’, sogd. swk’nt xwr‑, parth. swgnd xwrd, střpers. swgnd xwr‑, pers. saugand xurdan ‘vyslovit přísahu’, oset. digor. ard xwærun id. (✍Cheung, 2007:149). Íránské sloveso ⁺hu̯ar‑ mohlo zřejmě znamenat ‘vyslovit přísahu’, ale též ‘vyslovit chválu’ či ‘provolat slávu’, jak nepřímo indikuje védský protějšek. Kauzativum ⁺hu̯ā̆ri̯a^o by pokračovalo v sarmatském ⁺xwal^o, odkud lze snadno vysvětlit slovanské ⁺xvaliti a dále ⁺xvala.

14. k < psl. ⁺kъ ‘k’ (✍ESSJ(T) 13:170–171) ~ sogd. kw /kō/ ‘k, u’ (✍Gharib, 1995:199; ✍Zaliznjak, 1962:34: sl.+ sogd.). ✍Benveniste (1956:70–73) odmítá srovnání s av. kąm a véd. kám, podobně ✍Sims-Williams (1986:116–121), který přijímá řešení ✍Kopečného (1969:5–12), jenž vychází z původní adverbiální funkce slovanské i sogdijské předložky, srov. sogd. kw ‘kde’, khot. ku ‘kdy, kde’, av. kū ‘kde’, oset. ku ‘kdy, když’ aj. (srov. ✍Bailey, 1979:61)

15. karavana (✍ČES, 2001:264) – přes it. caravana či fr. caravane (od 13. stol.) z pers. kārwān id. Jde zřejmě o složeninu, kde první složka může být identifikována se stpers. kāra‑ ‘vojsko’ (Müller podle ✍Horna, 1893:185)

16. kát se < psl. ⁺kajati sę (✍ESJS 5:297–298) ~ mlav. kaii‑/caii‑ ‘odčinit’, střpers. cy‑ ‘truchlit, trápit se’; véd. cay‑ ‘trestat’ (✍Bartholomae, 1904:464; ✍Cheung, 2007:27–28; ✍Zaliznjak, 1962:35: sl. + av.)

17. keř < ⁺kъrь ‘keř, křoviny’ (✍ESSJ(T) 13:242) ~ khot. kirä ‘keř’ (✍Bailey, 1979:60)

18. kotec < psl. ⁺kotъ a ⁺kotьcь ‘chlév’ (✍ESSJ(T) 11:211–212, 214–215) ~ av. kata‑ ‘dům, místnost’, khot. kata‑ ‘zastřešené místo, dům’, yazgulam kud, pl. kadaθ ‘dům’, pašto kǝlai ‘ves’, γu‑ǰǝl ‘přístřešek pro krávy’; skt. cātayati ‘ukrývá’ (✍Bailey, 1979:50; ✍Zaliznjak, 1962:35: sl. + av.)

19. kord (✍ESJČ 1968:277) – srov. slk., p., ukr. kord, str. (od 15. stol.) kordъ ‘krátký meč’, vedle csl. korъda id., sch. kôrda ‘šavle, meč’, r. kórda ‘krátký meč’ (✍Vasmer, 2008:324) ~ oset. kard ‘nůž, šavle’, v eposu též ‘meč’, pers. kārd, střpers. kārt, av. karǝta‑ ‘nůž’ aj. (✍Abajev I, 1958:571). Předpokládají se různé cesty proniknutí slova do sl.jaz.: (a) přímo z íránského, nejspíše alanského, pramene, jehož existenci potvrzuje osetinské slovo, ač samo je patrně perského původu (✍Joki, 1973:267); (b) z alanského (či perského?) zdroje, ale přes maď. kard ‘meč’ (jako apelativum poprvé 1405); (c) přes staroosmanské ⁺kard převzaté z pers. kārd, srov. osm. tur. kiārd, k'ard ‘nůž, tesák’ (diskusi viz ✍Joki, 1973:267). Každopádně jde o relativně pozdní výpůjčku.

20. limonáda (stč. limaun ‘citron’; viz ✍ESJČ, 1968:333) < něm. Limonade < fr. limonade, od stfr. limon ‘citron’ < pers. līmūn id., jež zřejmě představuje adaptaci skt. nimbū‑(ka‑) ‘citronovník’ < munda, srov. mundari lembu (✍Mayrhofer III, 2001:292).

21. město < psl. ⁺město (✍ESJS 8:470–471) ~ pašto meštá, dial. mestá f. ‘obydlí, příbytek’: mešt ‘obydlený’ < ⁺maistā̆‑; srov. av. miθ‑ ‘bydlet’, místa‑ ‘věž’ (✍Bailey, 1979:330; ✍Cheung, 2007:259–260; ✍Morgenstierne & Elfenbein ad., 2003:53; ✍Abajev, 1965:13: sl. + pašto)

22. mír < psl. ⁺mirъ ‘mír; svět’ (✍ESSJ(T) 19:55–57; ✍ESJS 8:477–478) ~ khot. mīrai ‘laskavost, dobrota’ < ⁺miθra‑ka‑ : stav. Miθra‑ ‘smlouva’, střpers. mihr ‘smlouva, svazek, přátelství’, parth. myhr ‘slunce’, baktr. μιυρο ‘slunce; bůh Mithra’, pašto myēr ‘slunce’; véd. mitrá- n. ‘smlouva, svazek’, m. ‘spojenec, přítel; bůh Mitra’ (✍Bailey, 1979:332; ✍Mayrhofer II, 1996:354; ✍Sims-Williams, 2007:233; ✍Villnow Komárková & Blažek, 2011:124: sl. + ír.)

23. míra < psl. ⁺měra ‘míra’ (✍ESSJ(T) 18:178–181; ✍ESJS 8:468) ~ khot. mārā, ve složeninách ‑mera ‘míra’, srov. arm. mar ‘míra tekutin’ < ír.; v oset. mært ‘dutá míra’ (✍Abajev II, 1973:99–100) proběhla tzv. sarmatská metateze; dále véd. mā́trā‑ fem. ‘míra, měřítko’, ř. μήτρα ‘polní míra’ (✍Bailey, 1979:329; ✍Mayrhofer II, 1996:342; ✍Pokorny, 1959:703–704; ✍Villnow Komárková & Blažek, 2011:124: sl. + ír.)

24. patřit < psl. ⁺patriti ‘hledět’ (✍Vasmer III, 2008:217) ~ mlav. pāθrāi inf. ‘střežit, hlídat’, pāθra‑ ‘ochrana, záštita’, sogd. p’rδ /pārθ/ ‘hlídka, starost, pozor’ < ⁺pāθra, srov. p’δr /pāθr/ ‘respekt, úcta’ (✍Bartholomae, 1904:888; ✍Gharib, 1995:257; ✍Trubačev, 1967:47–51; sl. + írán.)

25. prodat < psl. ⁺pro‑dati ‘prodat’ ~ ír. ⁺para‑dā‑: sogd. pr’δ‑ ‘prodat’, chorezm. p’rδ‑, šughni parδāδ‑, khot. parāth‑, baktr. παραλα‑, pašto prolǝl id. (✍Cheung, 2007:43–45; ✍Ivanov, 2002:551–552: sl. + ír.)

26. ráj < psl. ⁺rajь ‘ráj’ (✍ESJS 12:746) ~ stav. gen.sg. rāiiō, mlav. akuz.sg. raēm ‘bohatství, přepych, nádhera’; véd. rayíḥ, dat. sg. rāyé ‘bohatství, vlastnictví, majetek’ (✍Bartholomae, 1904:1511; ✍Mayrhofer II, 1996:438; ✍Zaliznjak, 1962:40: sl. + ír.).

27. řiť < psl. ⁺ritь (✍Vasmer III, 2008:486) ~ av. airiti‑ ‘pokakat’ (Vidēvdāt 13.48), pahlavi rit ‘podex’, khot. rīyai ‘řiť’ < ⁺raitaka‑ (✍Bailey, 1979:364; ✍Mayrhofer II, 1996:437), srov. mlav. auui dim irita ‘pokakaný’, pers. rīdan, kurd. rītin ‘kakat’ aj. (✍Bartholomae, 1904:1511; ✍Cheung, 2007:188; ✍Horn, 1893:142; ✍Zaliznjak, 1962:38: sl. + pahlavi). Lit. ríetasmask., lot. rieta fem. ‘stehno, bedro’ (✍ESJČ, 1968:533) stojí sémanticky dále.

28. (ze)sinat, sinalý, dial. siný < psl. ⁺sinъ a ⁺sin’ь ‘modrý, tmavý’ (✍ESJS 14:817) ~ oset. æxsīn ‘tmavošedý’, pašto ṣīn ‘zelený, modrý’, av. axšaēna‑ ‘modrý’, khot. āṣṣeiṇa‑ id. (✍Abajev I, 1958:220; ✍Bailey, 1979:26–27; ✍Martynov, 1983:51–52; sl. + ír.)

29. sirota < psl. ⁺sirъ (✍ESJS 14:818) ~ sogd. sr’k /siraka/ ‘sirota’ (✍Gharib, 1995:360), srov. mlav. adj. saē ‘osiřelý’, khot. syūta‑, oset. iron. sī‑ʒær, parth. sywg, kurd. sīwī; véd. śayú‑ ‘sirotek’ (✍Mayrhofer II, 1996:615; ✍Bailey, 1979:437; ✍Abajev III, 1979:106; ✍Bartholomae, 1904:1547; předpokládá zde Calandovy sufixy ⁺‑ro‑ : ⁺‑i‑; ✍Zaliznjak, 1962:38: sl. + av.). Lit. šeirỹs ‘vdovec’, šeirė̃ ‘vdova’ stojí sémanticky dále.

30. šach(y) (✍ČES, 2001:623) – přejato ze střhn. (13. stol.) schāch přes střniz. sc(h)aec, stfr. eschac (✍Kluge & Seebold, 1999:708) z pers. šāh ‘král’ < stpers. xšāyaθiya‑ ‘král, panovník’ (✍Horn, 1893:170; ✍Cheung, 2007:451–452)

31. šakal (✍ČES, 2001:623) – přejato z něm. Schakal přes fr. chacal a tur. çakal z pers. šaġal ‘šakal’, které je samo adaptací skt. śr̥galá‑ ‘šakal’ (✍Horn, 1893:173–174). Stejná korespondence v anlautu se objevuje v pers. šunūden ‘slyšet’ oproti mlav. surunaoiti, skt. śr̥ṇṓti ‘slyší’.

32. šetřit < psl. ⁺šatriti ‘hledět, střežit, střádat, šetřit’ (✍ESJČ, 1968:606) ~ av. kšaθra‑, khot. kṣāra‑ ‘moc, vláda’, oset. digor. æxsaræ, iron. ^æxsar ‘statečnost v boji, síla, vláda’, stpers. xšaça‑ ‘moc, vláda’, střparth. a střpers. (Tumšuq) <štr> /šahr/ ‘země, říše’, pers. šahr ‘město’; véd. kṣatrá‑ ‘moc, vláda’ (✍Bailey, 1979:67; ✍Abajev IV, 1989:224–225; ✍Mayrhofer I, 1992:421). Předobrazem sl. slovesa by mělo být nedoložené íránské kauzativum ⁺kšatrai̯a^o. Prodloužení sl. kořenového vokálu se odehrálo zřejmě až na sl. půdě podle modelu struktury sl. kauzativ. Íránské jaz. znají týž model, ale jen v otevřené slabice (srov. ✍Rix (ed.), 2001:23).

33. širý/široký/šíře < psl. ⁺širъ a ⁺širokъ ‘široký’, ⁺širь ‘šíře’ (✍Vasmer IV, 2008:442) ~ střírán. ⁺(k)šīra‑ ‘(širá) země’: khot. kṣīra‑, sac. xšera‑ (Tumšuq) ‘země, kraj; království’ (✍Bailey, 1979:68; ✍Villnow Komárková & Blažek, 2011:121–125: sl. + ír.). Dále srov. stav. šōiθra‑ ‘kraj, oblast’, mlav. šōiθra‑ ‘domovina’, véd. kṣétra‑ ‘pole, půda, krajina, oblast, země’ (✍Mayrhofer I, 1992:436) < indoír. ⁺kšai̯tra‑. Sémantický vývoj ‘širý, plochý’ > ‘země’ je dobře znám, srov. stsl. strana ‘země, krajina, místo, prostor’ : prostranъ ‘široký, prostranný, otevřený, upřímný’; véd. pr̥thvī́‑, pr̥thivī́‑ ‘země’ : pr̥thú‑ ‘široký, rozlehlý, velký, mocný, početný’ < ⁺pl̥tH₂‑u̯‑i‑H₂‑ : ⁺pl̥tH₂‑u‑; stsev. fold ‘pole, země’, stang. folde ‘země’ < germ. ⁺fulđō(n) < ⁺pl̥tHā : ř. πλατύς ‘široký’ < ⁺pl̥tH₂u‑ (blíže viz ✍Villnow Komárková & Blažek, 2011:123)

34. štěně < psl. ⁺ščenę (✍Vasmer IV, 2008:502) ~ wakhi skən, skön, yidgha, mundžan səken, sangliči skənok, iškašim skönük, yazgulam səkwon ‘štěně’, osetin. stæn ‘pes (samec)’ (✍Abajev, 1965:21–22; ✍Abajev III, 1979:147–148: sl. + ír.)

35. tam, stč. tamo < psl. ⁺tamo (✍Vasmer IV, 2008:17; lot. nuo tām ‘odtud’ a dór. τᾶμος ‘pak, následkem toho’ stojí sémanticky dále) ~ khot. ttāmu ‘tam’ (✍Bailey, 1979:125)

36. topor < psl. ⁺toporъ ‘sekyra’ (✍Vasmer IV, 2008:79) ~ parth., střpers. tbr /tabar/, pers. tabar/teber ‘sekyra’, ghilaki tabor, semnani towvar id., kurd. tavir, tawir, t'avar ‘sekyra, motyka’, baluči tapar ‘sekyra’; ír. > arm. tapar a pers. tabar/teber > tur. täbär (✍Durkin‑Meisterernst, 2004:323; ✍Cabolov II, 2010:340; ✍Abajev I, 1958:451; ✍Horn, 1893:84; ✍Zaliznjak, 1962:40: sl. + ír.)

37. toulec < psl. ⁺tulъ ‘toulec na šípy’ (✍Vasmer IV, 2008:117) ~ pers. tulū ‘dřík šípu’ (✍Steingass, 1892:322) = ‘pars inferior sagittae nervo circumplicata et colorata, cui cuspis infigitur’, srov. tūlīlan ‘infigere, pungere, sagitta ferire’, imp. tôl, vedle tūl ‘válka’ (✍Vullers, 1855:459, 482; ✍Miklosich, 1886:365: sl. + ‘pers. tül’). Samo perské slovo, izolované na íránské půdě, může představovat adaptaci hebr. t^ǝlī ‘toulec se šípy’ či ‘toulec a luk’, které je utvořeno od semitského slovesa √t‑l‑y/’ ‘viset’ (✍Koehler & Baumgartner, 2001a:1739).

38. vášeň, stč. vášně < psl. ⁺vasnь, ⁺vasnja (✍Vasmer I, 2007:277) ~ stav. instr.sg. vasnā, stpers. vašnā ‘na přání, z milosti’, sogd., chorezm. wsn ‘pro’ : av. vas‑ ‘přát’; véd. vaś‑ ‘přát, chtít, toužit’ (✍Cheung, 2007:427; ✍Bailey, 1979:380; ✍Mayrhofer II, 1996:527–528; ✍Rix (ed.), 2001:672–673; ✍ESJČ, 1968:678: sl. + ír.)

39. vina < psl. ⁺vina (✍Vasmer I, 2007:316) ~ stpers. vi‑nāθ‑ ‘ukřivdit, ublížit, poškodit’, parth. w(y)n’s /winās/, střpers. w(y)n’h /wināh/ ‘hřích, urážka, poškození, ublížení’, pers. gunāh ‘hřích’ (✍Durkin‑Meisterernst, 2004:343; ✍Cheung, 2007:282–284; ✍Bailey, 1979:210; ✍Horn, 1893:208; ✍Zaliznjak, 1962:41: sl. + st/npers.)

40. vně < psl. ⁺vъně (✍Vasmer I, 2007:328) ~ khot. vina, väna ‘kromě, vyjma’; véd. vínā ‘bez’ (✍Bailey, 1979:386)